Průvodní slovo
Vždy bylo pro mě velkou inspirací a radostí hledat a objevovat hudební kořeny. Na jedné straně stará lidová hudba – neučesaná, spontánní, plná zemité energie prostých lidí. Písně, které vedou přímou cestou k lidskému srdíčku; k radosti, ale i ke smutku. Nebo jen prostě a nekomplikovaně vyprávějí příběhy. Zpívalo se všude – při práci, při oslavách, za dlouhých večerů. Lidové písně jsou tím nejpřesnějším obrazem prostředí a doby, ve kterém jejich anonymní tvůrci žili.
Na straně druhé mě vždy přitahoval gregoriánský chorál, speciálně pak jeho volnější části, hymny a sekvence. Vnímal jsem souznění této hudby s prostorem, pro který vznikala. Učil jsem se rozlišovat význam jednotlivých tónin, jejich vibrace, chápat význam čistého ladění a souznění intervalů ve spojení s velkou akustikou a rezonováním některých kaplí a kostelů.
Při studiu starých vzácných sborníků ve Východočeském muzeu v Hradci Králové jsem pak objevil hudební materiál, který tyto dva diametrálně odlišné světy propojoval: Rukopisy Literátského bratrstva, působícího při chrámu sv. Ducha v Hradci Králové bezmála tři století.
První zprávy o těchto laických sdruženích předních měšťanů, zpívajících o nedělích a svátcích v chrámu jednohlasé i vícehlasé zpěvy, nacházíme již ve 14. století. Zpěv byl v počátku latinský, husitství pak přineslo na kůr chrámu i zpěv v češtině. K největšímu rozkvětu těchto spolků dochází ve století šestnáctém. Z této doby pochází většina výpravných zpěvníků, které si vytvářely pro svou potřebu. Já jsem čerpal ze tří z nich: Z Kancionálu českého obsahující soubor písní pro celý rok, z Rorátníku českého, který obsahuje rorátní zpěvy a adventní písně, a z Graduálu a antifonáře českého obsahující hlavně soubor jednohlasých mší k vybraným hlavním svátkům roku.
První české (místy až lidově neumělé!) texty chorálových melodií najednou začaly propojovat tyto dva tolik nesourodé světy – gregoriánský chorál s hudbou lidovou. Později s českými texty začaly do duchovních písní pronikat i lidové melodie. Toto vzájemné ovlivňování a propojování bylo pro mě tři roky nepřeberným materiálem ke studiu. V roce 1997 jsem vše nahrál na CD pro prestižní vydavatelství Deutsche Harmonia Mundi (Petr Matuszek: Czech Medieval Sacred Chants, DHM 74321 54766 2).
Tyto zpěvy jsou částí repertoáru našeho koncertu. Zpíváme je ve středověkém dvojhlase (paralelní kvarty nebo kvinty, někdy na prodlevě), tedy jako chorálová organa. Místy se naše interpretace přibližuje spíše k duchovní písni. Také využíváme některé středověké hudební nástroje, např. šajtholt (kobzu), procesní zvonec, někdy i niněru ad.
Dalším hudebním materiálem k našemu koncertu jsou české lidové písně a zpěvy ze sborníků 11. – 19. stol., a to jak na latinské, tak na české texty. Naše interpretace je postavena na přirozeném dvojhlase a hrajeme při tom na lidové housle, violu, dále pak na již zmíněný šajtholt a niněru, případně i na fanfrnoch a další lidové nástroje. Pro zpestření zařadíme také tříhlasé středověké moteto, jeden z nejvýznamnějších synagogálních zpěvů Kol nidrej a krásnou lidovou píseň z Ukrajiny. A samozřejmě nesmí chybět společná improvizace postavená na alikvotním zpěvu. Věřím tedy, že budete mít z naší programové nabídky z čeho vybírat.