Informace o nás
Markéta Dvořáková(1974), mezzosoprán. Studovala Pedagogickou fakultu University Karlovy v Praze, později zpěv na Konzervatoři v Teplicích. V roce 2000 se stala zakládajícím členem středověké kapely Schola Specialis, o rok později začala svoji sólovou dráhu. Zpívala na festivalech Ars Cameralis Katowice 2001, Ekumenický festival Berlín 2003, Smetanova Litomyšl 2003, Early Music Český Krumlov 2003, Tribuna komorní písně Plzeň 2002, 2004 a 2006, Górnośląski Festiwal 2003, Brno 2004 a 2005, Banská Bystrica 2004 a 2006 aj.
Jako koncertní pěvkyně má v repertoáru díla J.D.Zelenky, G.B.Pergolesiho, J.S.Bacha, G.F.Händela, W.A.Mozarta, A.Dvořáka, B.Martinů a dalších skladatelů 20. i 21.století. Je sólistkou Orchestru Atlantis a komorního souboru Atlantis Collegium.
Markéta Dvořáková je vyhledávanou interpretkou soudobé hudby - mnozí skladatelé píší přímo pro ni: Vlastislav Matoušek, Markéta Dvořáková (shoda jmen), Bohuslav Řehoř, Ivo Medek, Miroslav Pudlák a další. Zpívá skladby experimentálních světových autorů, např. John Cage, Giacinto Scelsi, Morton Feldman, Steve Reich. Věnuje se také vokální improvizaci. Byly pro ni napsány hlavní role v operách Vlastislava Matouška „8. cesta“ (2001), Ivo Medka „Vrač“ (2002) a v operní frašce Miroslava Pudláka „Ve stínu klobásy“ (2002).
Od roku 2002 hraje v divadle Archa v Praze (představení „Marné tázání nebes“ v režii Jana Antonína Pitínského a „Čajovna KarMa“ v režii Jany Svobodové). V roce 2004 vytvořila ve Stavovském divadle titulní roli v premiéře opery MrTVÁ? od Ivo Medka a Markéty Dvořákové (shoda jmen).
V roce 2006 se podílela na znovuobjevení a provedení písňového díla česko-německého skladatele Václava Jindřicha Veita k jeho 200.výročí narození. Svými koncerty také výrazně přispívá k znovuobjevení písňového díla Miloslava Kabeláče a dalších skladatelů poválečné generace. Společně s barytonistou Petrem Matuszkem nastudovala koncertní program „České středověké duchovní zpěvy“, se kterým s úspěchem účinkují na festivalech i na samostatných koncertech u nás i v zahraničí.
Má snímky na CD (České středověké zpěvy), v Českém rozhlase (písňová díla Josefa Bohuslava Foerstera a Jaroslava Ježka) a v České televizi.
Petr Matuszek se narodil 1. prosince 1962 v Roudnici nad Labem. Je ženatý, má tři děti. V současné době žije se svou rodinou v malé vesničce u Prahy.
Je absolventem teplické konzervatoře, obor viola a zpěv (1985). Ve zpěvu ho vzdělával bývalý sólista ústecké opery doc. Jaromír Vavruška, později sólista Národního divadla, tenorista Jan Hlavsa. Po splnění vojenské základní služby v Armádním uměleckém souboru nastoupil jako sólista opery ve Slezském divadle Opava (1988). O rok později se stává sólistou ústecké opery, kde působí dodnes. Představil se v mnoha úlohách operních, operetních i muzikálových.
Pravidelně spolupracuje i s dalšími operními scénami. Rád vzpomíná na své působení v brněnském Národním divadle (např. v Prokofjevově opeře Vojna a mír na roli knížete Bolkonského a na Ludovica v experimentální Roccově režii Glassovy opery Kráska a zvíře). Ke svým zamilovaným rolím řadí Rigoletta ze stejnojmenné Verdiho opery, Valentina (Faust a Markéta), Bohuše (Jakobín) a Haraštu (Příběhy Lišky Bystroušky).
Mimodivadelní činnost Petra Matuszka je velice rozsáhlá a pestrá.
Velký díl jeho práce zaujímá koncertní činnost. Vystupoval na různých festivalech u nás i v zahraničí (Pražské jaro, Musica iudaica, Contrasts, Exposition of New Music Lvov, Janáčkův máj Ostrava, Ars Cameralis Katowice, Mnichov, Berlín, Amsterdam, Smetanova Litomyšl, Górnośląski Festiwal, Warszawska Jesień). Pravidelně zpívá s předními českými orchestry (FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Severočeskou filharmonií Teplice a Moravskou filharmonií Olomouc).
Patří mezi propagátory soudobé hudební tvorby; mnoho českých i světových autorů píše svá díla přímo pro něj: mimo jiné ztvárnil hlavní role v opeře Vlastislava Matouška (8. cesta), v operních fraškách Miroslava Pudláka (Klobása) a Iva Medka (Vrač). V roce 2004 premiéroval v pražském Stavovském divadle další dvě opery psané přímo pro něj: dílo již zmíněného skladatele M. Pudláka Sasíci v Čechách a operu M. Dvořákové a I. Medka MrTVÁ?. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem spolku pro novou hudbu Ateliér 90 a roku 1993 byl přijat jako člen Umělecké besedy.
Vytvářel mnoho hudebně-zvukových experimentů; v polovině 90. let se zabýval akustickým prostorem (CD Na prahu světla u firmy Happy Music Production), později se začal věnovat studiu mimoevropských etnických vokálních technik: tradiční zpěv Srí Lanky, Japonska, bifonický (tedy alikvotní) zpěv včetně tradičního hrdelního zpěvu (tzv. „khoomei“) aj. Alikvotní zpěv později aplikoval nejen v rámci „etnicko-hudebních“ projektů, ale také do své interpretační praxe soudobých experimentálních skladeb (Cage, Scelsi ad.). Z této práce vzešel unikátní autorský projekt Solo for voice (s podtitulem „hlasové divadlo jednoho pěvce“), v rámci něhož střídá komponované skladby soudobých autorů s vokálními improvizacemi. V roce 2002 se „hlasové divadlo“ rozšířilo o mezzosopranistku Markétu Dvořákovou, a vznikl tak projekt Solo for two voice. S tímto projektem pravidelně vystupují na světových festivalech soudobé hudby u nás, na Slovensku, v Polsku a v Německu.
Zajímavé jsou i Matuszkovy aktivity mimo sféru tzv. „vážné“ hudby: Od roku 1998 hrál v alternativní rockové skupině Yamabu, kde zpíval a hrál na housle a egyptskou darbuku. O rok později byl již zván jako spoluhráč různými skupinami a umělci, jako jsou např. Zapomenutý Orchestr Země Snivců, pěvkyně pekingské opery Feng-Jün Song, hráč na shakuhachi Vlastislav Matoušek, Jaroslav Kořán (bicí nástroje), Tomáš Reindl (tabla), Jiří Melzer (deejeridoo) ad.
Petr Matuszek se věnuje i pedagogické činnosti. Několik let vyučoval zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a na Konzervatoři v Teplicích. Minulý rok vedl na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně seminář seznamující posluchače filozofické fakulty s hudební produkcí terezínského ghetta „Hudba terezínských autorů“. Nyní vede kurz „Kapitoly z etnické hudby a organologie“. Na mnoha místech přednáší a vede kurzy již zmiňovaného alikvotního zpěvu a soudobé vokální interpretační praxe.
Důležitá je i činnost muzikologická: Píše odborné analytické články o soudobé hudbě, přispívá do anglického časopisu Czech Music London a jeho články najdete i v českých hudebních periodikách: Hudební rozhledy, His voice, Ticho a Harmonie. Pravidelně se zúčastňuje muzikologických konferencí (např. v rámci festivalu FORFEST). V rámci své hudebně-badatelské činnosti zkompletoval písňové dílo Jaroslava Ježka, Viléma Blodka, Jana Bedřicha Kittla a tzv. „terezínských“ autorů (Viktora Ullmanna, Pavla Haaseho a Hanse Krásy).
Petr Matuszek natočil 10 profilových CD pro firmy Supraphon, Indies, Deutsche Harmonia Mundi (Německo), Symposion (Itálie), ArcoDiva, Panton, Rosa Classic, Studio Matouš ad. Jeho snímky jsou také v Radiu Leipzig, natáčí pro Český rozhlas i Českou televizi. V roce 2007 se stal členem správní rady Nadace Českého hudebního fondu a v roce 2008 byl jmenován do grantové komise Ministerstva kultury ČR. Za svou interpretační činnost získal 2x druhé místo v ceně Classic. Na začátku letošního roku vytvořil pod vedením dirigenta ústecké opery Milana Kaňáka hlavní roli na unikátní nahrávce nově objevené opery Bohuslava Martinů Le Jour de Bonté (Den dobročinnosti, vyd. ArcoDiva), která již získala řadu významných ocenění.
Spolupráce Markéty Dvořákové a Petra Matuszka
se datuje od roku 2001, kdy spoluzakládali soubor pro středověkou hudbu Schola Specialis. O rok později již vystupují samostatně s programem České středověké zpěvy (na CD Deutsche Harmonia Mundi). Jejich interpretace je postavená na přirozeném hlasově vyladěném dvojhlasu a společném hudebním cítění.
Následující roky se jejich společné projekty žánrově velmi rozšířili a v současné době se jejich repertoár pohybuje od lidových a středověkých zpěvů, společných klasických písňových recitálů (Ravel, Mahler, Schubert, Schumann ad. – společně s pianistou Romanem Pallasem), přes hlasové experimenty, free improvizace až po autorské divadlo. Někteří ze současných skladatelů píše svá díla přímo pro ně.